Více o kmenových buňkách

Největší problém využití kmenových buněk je technologický – zatím nebyla vytvořena jednoznačná metoda, která by vyřešila získávání kmenových buněk a zacházení s nimi. I přesto již byly mnohokrát úspěšně využity. Běžně se k získávání kmenových buněk využívají buňky z embryí, plodové vody, pupečníkové krve nebo tukových tkání. Až v roce 2007 japonský badatel a držitel Nobelovy ceny za medicínu, Šinja Jamanaka, přišel s metodou, jak získat kmenové buňky z kterýchkoli buněk lidského těla. Použil přitom genetickou manipulaci za pomoci čtyř konkrétních genů.

Nejčastější využití kmenových buněk:

  • transplantace kostní dřeně,
  • obnova chrupavek kloubů,
  • léčba osteoartrózy,
  • regenerace kůže po popáleninách,
  • léčba neurologických onemocnění,
  • léčba poruch zraku,
  • léčba cukrovky,
  • zlepšení růstu vlasů,
  • pomoc od bolestí hlavy,
  • omlazení pleti.

Terapie kmenovými buňkami je nabízena jako alternativa klasické léčbě, nebo v případech, kdy tradiční medicína nenabízí žádné východisko. Také je využitelná v kombinaci s jinými netradičními medicínskými přístupy, nebo jako doplněk rutinních postupů, kde může zmírnit následky a zrychlit obnovu těla.

V biomedicíně, která hojně kmenové buňky využívá, se oceňuje, že namísto cizích chemických látek do těla pacienta vpravujeme jeho vlastní buňky. Ty mohou mít samy o sobě regenerativní účinek, navíc pacientův organismus není vystaven nutnosti reagovat na substance, které mu nejsou blízké.

Stále se objevují nové experimentální práce a klinické studie zaměřené právě na využití kmenových buněk. Odborné publikace přináší nové lékařské postupy, způsoby, jak získat nové typy těchto buněk a čím dál více z těchto experimentů je korunováno úspěchem. Neustále se vzděláváme a využíváme nejnovější poznatky buněčné terapie pro naše pacienty.