Více o kmenových buňkách
Největší problém využití kmenových buněk je technologický – zatím nebyla vytvořena jednoznačná metoda, která by vyřešila získávání kmenových buněk a zacházení s nimi. I přesto již byly mnohokrát úspěšně využity. Běžně se k získávání kmenových buněk využívají buňky z embryí, plodové vody, pupečníkové krve nebo tukových tkání. Až v roce 2007 japonský badatel a držitel Nobelovy ceny za medicínu, Šinja Jamanaka, přišel s metodou, jak získat kmenové buňky z kterýchkoli buněk lidského těla. Použil přitom genetickou manipulaci za pomoci čtyř konkrétních genů.
Nejčastější využití kmenových buněk:
- transplantace kostní dřeně,
- obnova chrupavek kloubů,
- léčba osteoartrózy,
- regenerace kůže po popáleninách,
- léčba neurologických onemocnění,
- léčba poruch zraku,
- léčba cukrovky,
- zlepšení růstu vlasů,
- pomoc od bolestí hlavy,
- omlazení pleti.
Terapie kmenovými buňkami je nabízena jako alternativa klasické léčbě, nebo v případech, kdy tradiční medicína nenabízí žádné východisko. Také je využitelná v kombinaci s jinými netradičními medicínskými přístupy, nebo jako doplněk rutinních postupů, kde může zmírnit následky a zrychlit obnovu těla.
V biomedicíně, která hojně kmenové buňky využívá, se oceňuje, že namísto cizích chemických látek do těla pacienta vpravujeme jeho vlastní buňky. Ty mohou mít samy o sobě regenerativní účinek, navíc pacientův organismus není vystaven nutnosti reagovat na substance, které mu nejsou blízké.
Stále se objevují nové experimentální práce a klinické studie zaměřené právě na využití kmenových buněk. Odborné publikace přináší nové lékařské postupy, způsoby, jak získat nové typy těchto buněk a čím dál více z těchto experimentů je korunováno úspěchem. Neustále se vzděláváme a využíváme nejnovější poznatky buněčné terapie pro naše pacienty.